VeMaP – Etický kodex pro přístup ke kočičímu pacientovi

Účel: Snižovat stres zvířat i jejich majitelů v prostorách veteriny VeMap .
Cíl: Zvýšit pohodu zvířat, usnadnit celý proces vyšetřování zvířete, snížit stres a zvýšit pohodu majitelů koček.

Všichni víme, že kočky a psi jsou zcela odlišná zvířata. Někdy ale zapomínáme na to, jak pomalu probíhala domestikace koček. Jejich vztah k člověku se vyvíjel na základě společné soudržnosti. Nejednalo se o jednoznačnou dominanci lidí nad jiným živočišným druhem. Není divu, že kočky vnímáme jako samostatnější jedince než psy. Ony samy si vyberou, kdy chtějí navázat vztah s člověkem a kdy si ponechají svou nezávislost. Většina koček se snaží skrývat svou slabost či bolest.

Výsledkem zvláštností v kočičím chování je skutečnost, že při vyšetření koček jsou veterináři více závislí na pozorování a zpětné vazbě majitele. Majitelé často zpozorují drobné změny v chování svých koček a proto vždy žádáme majitele koček o spolupráci při udržování zdraví či léčbě jejich kočky, protože je to nejsnadnější cesta k úspěchu.

Na rozdíl od psů, 60% majitelů koček za získání svého zvířete nezaplatí vůbec nic, ale to neznamená, že jejich citová vazba ke kočce je slabší. Je zřejmé, že pro spoustu majitelů představuje kočka nejlepšího společníka a právě pocit sounáležitosti je často důvodem, proč si kočku pořídit.

Trendy v chovu koček

Obraz běžného majitele kočky se mění. Zatímco dříve platilo, že většina koček byla nezvanými hosty u dveří domácností, dnes je převážná část z nich vítaným přírůstkem do rodiny. Nejčastějšími majitelkami koček jsou ženy ve věku 34 až 44 let. Je to období, kdy nejdůležitějšími součástmi života jsou kariéra, rodina a snaha vše zvládnout včas. Nezávislejší povaha kočky je proto ideální doplněk rušného života. Ve většině zemí Evropy je zaměstnána převážná část populace dospělých a stále více si uvědomujeme, že chovat psa je pro hodně rodin i jednotlivců větší oříšek. Mnoho lidí tak, s ohledem na své životní podmínky, považuje kočku za lepší variantu domácího mazlíčka. S narůstajícím počtem samostatně žijících mužů i žen se ukazuje vhodnost nezávislé povahy koček pro lidi, kteří hledají společníka a partnerství se zvířetem, ale současně nemohou být celé dny doma. Kočky se dnes nejčastěji dožívají stáří 12 až 15let, i když stále více z nich dosáhne věku 16let i více. Koček v domácnostech je nejenom mnohem více, ale díky lepší péči se také dožívají vyššího věku.

Kočky jako pacienti

Jaké jsou kočky? Proč se chovají určitým způsobem? Proč je s nimi občas zdánlivě těžší domluva než se psy a jak to ovlivňuje ty, kteří se o kočky starají?

Lovec a obligátní masožravec

Kočka se vyvinula ve specializovaného lovce hlodavců a ostatních menších zvířat. Je tomu uzpůsobena jak svým chováním, tak stavbou těla. Představuje dravce, který je na vrcholu potravní pyramidy. Při lovu se kočky řídí hlavně zrakem a sluchem. Kočky obvykle pátrají po kořisti ve svém teritoriu zejména za úsvitu a za soumraku, tedy v době, kdy mají největší šance na úspěch, protože jejich potencionální kořist je aktivní a zranitelná. Kočka je obligátní masožravec a nedokáže přežít či prospívat bez živin, které se nachází v mase, jako je např. taurin.

Kočky jsou nejen predátory připravenými na vše, ale jsou také přirozeně neofobní a dokážou se velmi účinně bránit proti tomu, co považují za hrozbu. Riziko vzniku infekce následkem pokousání nebo poškrábání od kočky je vysoké, a proto stojí za to vyhnout se všem konfliktům s kočkami! Najít si ke zvířeti cestu tak, aby netrpělo strachem a nebránilo se pomocí agrese, se vyplatí!

Pokud majitelé kočku nesprávně krmí, mohou se u ní objevit výživové poruchy. A to v případě, že jde o krmivo např. vegetariánské, určené pro psy nebo jim jiní chovatelé doporučí vařit kočce domací stravu či dávat syrové krmivo, které nepředstavuje kompletní výživu.

Rozdíly v působení jaterních enzymů u psa a kočky mohou vyvolat u koček zdravotní poruchy po podání některých léků nebo chemikálií, které jsou pro psy neškodné.

Z kočky neuděláme vegetariána, jakkoli silné etické přesvědčení o vyhýbani se masu máme. Je potřeba si uvědomit, že kočky jsou opravdu přisnými masožravci a mají jedinečné a specifické požadavky na krmivo. Zvládnout připravit kompletní výživu pro kočku na základě domácí stravy je velmi složité, a proto se vyplatí využívat velmi kvalitní komerční krmiva, která představují bezpečný způsob, jak splnit všechny požadavky koček na kvalitní výživu. V různých obdobích života kočky se její požadavky na výživu mění, což nejlépe zvládneme pomocí krmiv specificky určených pro daný věk kočky.
Kočky jsou přirozeně aktivní za soumraku a časně ráno, kdy často budí majitele a žádají krmivo nebo kontakt a hru.
Kočky občas přinesou kořist domů (v rámci sociálního chování).
Kočky potřebují příležitost a prostor pro hru, která jim umožňuje imitovat chování při lovu. Pokud budeme koťata podporovat v agresivních hrách nebo při hravých útocích na ruce či nohy obyvatel domácnosti, zůstane jim tento zvyk i v dospělosti, kdy s jejich narůstající vahou a silou budou tyto hrátky bolestivé či přímo nebezpečné.
Trávení u koček je uzpůsobeno pravidelnému příjmu menšího množství potravy v závislosti na chycené kořisti

Nejčastější způsob krmení domácích koček je naplnit jim misku krmivem dvakrát až třikrát denně. Kočky v divočině přijímají krmivo čistě z důvodů doplnění zásob energie pro dlouhotrvající lov – tzv. funkční chování. Jsou stavěny na příjem menšího množství potravy několikrát za den a pravidelné krmení proto pro ně není nejvhodnější.

Potrava je rozhodující faktor přežití a kočky ji většinou přijímají o samotě. Kdybychom jim dali možnost si vybrat, kočky by lovily, získaly kořist a pak ji sežraly o samotě. Výjimkou jsou matky, které chtějí dát koťatům příležitost vyzkoušet si manipulaci s ulovenou kořistí. Proces krmení u koček nepatří k sociálním aktivitám – dávají přednost krmení bez přítomnosti ostatních. Regulace příjmu krmiva, která funguje u divokých koček, může být negativně ovlivněna u domácích koček kastrací nebo chovem v nepřirozeném prostředí.

Kočky potřebují i dostatek tekutin a je proto důležité znát přirozený způsob, jakým tekutiny přijímají. V divočině se kočky živí kořistí, která má vysoký obsah vody a tedy mají velmi malou potřebu pít vodu.

Pokud majitelé koček nerozumí jejich přirozeným instinktům spojeným s příjmem potravy, může to vyvolat nebo zhoršovat obezitu domácích koček.

Podávání granulovaného krmiva má pozitivní vliv na zdraví kočičích zubů a umožňuje využít při krmení interaktivní prvky – například ukrývat granule, které kočka musí nejprve najít.

Kočky, které dostávají pouze granulované krmivo, trpí nižším příjmem tekutin. U některých onemocnění je důležitý zvýšený příjem tekutin a doporučuje se proto podávat krmivo v konzervách.

Na rozdíl od lidí nejsou kočky stvořeny pro krmení v podobě dvou velkých dávek za den. I když dokážou přijímat potravu ve větších dávkách, v přírodě obvykle konzumují 10 – 20 menších porcí za den. Jakmile pochopíme, co motivuje a určuje chování koček, bude pro nás snazší o ně pečovat. Tato strategie nejvíce platí pro ošetření koček.
Podávání části nebo veškerého krmiva ve formě granulí poskytuje větší možnosti krmení v různých časových intervalech. Je to šance jak udělat krmení více interaktivní a pro kočku zajímavější, granule můžeme schovávat, používat hračky skrývajici krmivo nebo balónky s granulemi atd. Všechny podobné metody krmení kočky stimulují a umožňují vyhnout se nepřirozenému režimu, který sestává z málo častého krmení s příliš velkým množstvím potravy.
Kočky často spolknou jen několik soust a od misky odejdou, protože v přírodě nejsou zvyklé na velké množství potravy najednou, neboť jejich kořist je obvykle malá. To ale neznamená, že kočce krmivo nechutná. Pokud ho nahradíme něčím chutnějším, kočka zpočátku zkonzumuje větší množství, ale brzy se vrátí k zakořeněným zvykům. Takto můžeme kočku naučit vybírat si pouze vysoce kalorické krmivo, což může vést k obezitě. Doporučujeme používat hračky s uschovanými kousky potravy, neboť kočky potom dostávají menší porce a jejich prostředí je více stimulující.
U koček nepředstavuje krmení sociální aktivitu. Způsoby chování, kdy se kočka otírá majiteli o nohy nebo vydává zvuky, nejsou signály, že by zvíře mělo hlad nebo toužilo po potravě, i když je takto špatně často majitelé interpretují. Ve skutečnosti je toto chování voláním po sociálním kontaktu. Kočky se ovšem brzy naučí, že mohou využít těchto signálů pro ovlivnění způsobu krmení. Majitelé jsou navíc spokojeni a způsobuje jim potěšení, když se k nim kočka takto chová. Mají pak tendenci zvýšit přísun krmiva a odměnit tak snahu po sociálním kontaktu nebo využívají plnou misku k uklidnění kočky – v obou případech se zvyšuje riziko překrmování a obezity.
Kočky raději přijímají potravu o samotě. Domácnost s více kočkami proto musí mít dostatek prostoru, kde se kočky mohou krmit, neboť potřebují snadný, rychlý a samostatný přístup k misce. Pokud jsou kočky v jedné domácnosti ochotny přijít ve společný čas ke krmení, považuje se to obvykle za znak dobrých vztahů mezi kočkami v domácnosti. Je nutné si však uvědomit, že potrava je nezbytným předpokladem přežití. Pokud je na rozhodnutí majitele, kdy a kde bude potrava dostupná, mohou kočky překonat vzájemné napětí, aby přežily. Kočky dokážou odložit příznaky nepřátelství po dobu příjmu krmiva, ale úroveň tenze mezi nimi po ostatní dobu může naopak vzrůst.
Umístění krmiva také hraje důležitou roli – pokud položíme misku do rohu místnosti, může být špatně dostupná. Pozice v blízkosti kočičích dvířek je ohrožující, protože se k potravě dovnitř mohou dostat další kočky, a když misku umístíme vedle skleněných dveří, kočky mívají tendenci krmivo rychle zhltnout, aby se příliš nezdržovaly v této zranitelné pozici.
Chování některých koček je výrazně ovlivněno teritoriálním instinktem i v domácnostech. Neshody vznikají mezi soutěžícími jedinci o nedostatkové zdroje a právo přístupu ke zdrojům. Navíc mohou i kočky žijící v jedné domácnosti bojovat o teritorium, protože skupina zvířat v jednom domě/domácnosti ještě nemusí představovat kohezivní sociální seskupení.

Termín teritorium se často používá bez jasné definice, ale z hlediska chování představuje oblast, kterou je kočka připravena bránit. Teritorium je o něco menší plocha, než domácí prostor, kde se kočka normálně pohybuje. V obou případech se nejedná o striktně stanovené zóny, protože jejich rozsah se může zvětšovat či zmenšovat podle toho, jak kočce vyhovují a jaký je tlak v okolním prostředí. V divočině závisí přežití kočky a její úspěch při lovu právě na neporušenosti vlastního prostoru a teritoria. Je proto logické, že kočky jsou obvykle velmi citlivé a obezřetné na narušení domácího prostoru, zvláště v určitý čas, hlavně za soumraku a úsvitu.

Domácí kočky dostávají krmivo od svých majitelů a nemusí lovit, aby přežily, přesto u nich přetrvávají silné lovecké instinkty a snaha bránit vlastní teritorium a prostor. Je pochopitelné, že pro přežití živočišného druhu je rozhodující schopnost reprodukce. Prostor, kde se pohybují kocouři je proto běžně mnohokrát větší, než je tomu u koček (obvykle se jedná o tří až desetinásobek). Pro průměrnou kočku z předměstí představuje domácí prostor mimo samotné domácnosti přilehlou zahradu a kousek navíc. Naproti tomu nekastrovaný kocour se pohybuje v prostoru zahrnujícím několik sousedních zahrad.

Divoké kočky žijící v městské aglomeraci, které získávají krmivo z mnoha zdrojů, dokážou přežít i v relativně hustě obydleném prostoru, kde se pohybuje 30 či více koček na akr (75 koček na hektar). Kočky domácí pak často žijí v podobném prostředí s počtem zvířat na akr i přes 50 (123 koček na hektar).

V domácnostech dostávají kočky pravidelně krmivo a tento vnitřní svět schovaný před nepohodou se stává bezpečným centrem jejich domácího prostoru. Nemohou mít uplný přehled o tom, co se děje uvnitř nebo vně domu, a proto, podobně jako jejich divocí předkové, si své teritorium vyznačují pachovými značkami. Na vymezení teritoria používají kočky celou plejádu metod. Například otírání, škrábání nebo sprejování moči podle emočního stavu, ve kterém se kočka nachází.

Pokud se u kočky chované výhradně v domácnosti, kde žije více koček, objeví poranění následované infekcí a tvorbou abscesů, znamená to, že tato skupina koček spolu nevychází dobře.
Klienti někdy přichází k veterináři proto, že jejich kočka vykazuje silně teritoriální chování vůči dalším kočkám v sousedství. Tyto typy koček aktivně vyhledávají území bráněné jinou kočkou a snaží se omezit její teritorium nebo ji vytlačit. Teritoriální útočnice jsou schopny dokonce vstupovat do domů na relativně rozsáhlém území, napadat tam sídlící kočky a jejich majitele, pokud se snaží zasáhnout a zanechávat značky vytvořené sprejováním moči před odchodem z domu.
Některé kočky musí být často léčeny na veterině, protože jsou obětí právě již zmíněné teritoriální útočnice. Následkem této stresové situace mohou být pro postiženou kočku nejenom fyzická poranění, ale i onemocnění spojená se stresem jako jsou infekce dolních cest močových.
Kočky se necítí bezpečně už ve chvíli, kdy se dostávají mimo svůj domácí prostor. K tomu musíme připočíst cizí pachy, zvuky i neznámé prostředí, což vše přispívá k tomu, že kočka je úzkostná, vystrašená a připravená se bránit.
Kočky mají často silnější vazbu ke svému teritoriu, než ke svým majitelům. Proto se někdy kočky vrací do svého starého domova, i když jsou jen kousek od toho nového.
Ne vždy kočky tolerují další kočky ve stejné domácnosti. I když mají majitelé někdy pocit, že jejich kočka trpí osamělostí a potřebuje přítelkyni, pro samotné zvíře představuje nová obyvatelka někdy velké ohrožení, protože se nejedná o kočky v příbuzenském vztahu či ze stejné sociální skupiny. Návštěva, která si s sebou vezme svou kočku, může rezidentní kočce způsobit pořadný stres.
Pokud kočky cítí ohrožení svého teritoria, jsou schopny pohrozit vetřelci, bojovat nebo se snažit schovat. Někdy se začnou vyhýbat chození na zahradu. Majitelé mnohdy nechápou, že jejich kočka se cítí ohrožena, a že tato situace může vést ke změnám v jejím chování nebo poruchám vyvolaným stresem.
Moderní dvířka pro kočky umožňují majitelům do značné míry kontrolovat pohyb jejich koček, nevýhodou ovšem zůstává možnost vniknutí jiné kočky. Ideální varianta dvířek umožňuje vstup pouze domácím kočkám na základě magnetického, elektronického nebo mikročipového klíče. Dvířka jsou bodem přechodu mezi bezpečným středem domácího prostoru a riskantnějším vnějším světem a pro některé kočky představuje domácnost jen malou část teritoria.
Některé teritoriální značky, pokud se objeví výhradně uvnitř domu, nikoli na zahradě (např. sprejování moči, nežádoucí močení, defekace a někdy škrábání), jsou časté v situaci, kdy se kočka necítí bezpečně.
Pokud kočka žije jen na malém území, například pouze uvnitř domu, musí majitel zajistit, aby i přes toto omezení byla motivována ke zkoumání svého prostoru, k aktivnímu vyhledávání zdrojů nebo přístupu na zvolená místa. Středem teritoria kočky pohybující se pouze v domácnosti může být oblast pod postelí, zatímco prostory v okolí dveří už kočka vnímá jako nebezpečné. Další místa k odpočinku umístěná nad podlahou rozšiřují pro tyto kočky pocit bezpečí v teritoriu.
Kočky jen vzácně opouští svůj domácí prostor dobrovolně. Pokud k tomu musí dojít, je potřeba, aby majitelé situaci řešili citlivě – například výběrem hotelu, který klade velký důraz na pohodu koček, nebo návštěvou naší veteriny, kde se kočky cítí jako doma a personál je ohleduplný k jejich potřebám a má pochopení pro jejich obavy.

Kočky jsou velmi citlivé na pachy

Kočky používají pachy jako nástroj sociální komunikace – obvykle k tomu, aby udržely ostatní kočky v uctivé vzdálenosti, s výjimkou hledání partnera nebo značení specifickým pachem pro členy určité skupiny koček. Kočky využívají v různých situacích ke značení feromony a pach sekretu tvořeného žlázami na hlavě a těle, jindy značkují močí či dokonce stolicí.

Pachové žlázy se u koček nachází na pyscích a bradě, na horní části hlavy, podél hřbetu ocasu, mezi prsty na končetinách a v okolí konečníku. Když se kočka otírá o svého majitele, jsou to tyto části těla, které zanechávají typický pach. Podobně kočky značkují i na keřích, větvích stromů a dalších předmětech v jejich teritoriu. Při škrábání na stromech či plotech zanechávají kočky nejenom vizuální značky vytvořené drápy, ale také pach ze žláz uložených v meziprstí. Ostrý, pronikavý zápach vydává pachová značka vytvořená močí nekastrovaných kocourů. Všechny kočky, samčího i samičího pohlaví, kastrované či nekastrované, značkují všemi způsoby včetně sprejování. Frekvence a způsob sprejování je složitý děj. Někdy mohou kočky ponechat trus na viditelném místě, místo aby ho zahrabaly (nežádoucí defekace).

U přirozeně vytvořených skupin koček, buď divoce žijících, nebo obývajicich společně statek, kde je zdroj potravy na jednom místě, panují přátelské vztahy (samice někdy spolupracují a rozdělují si péči o koťata). Mezi členy skupiny s bližšími vztahy také dochází ke vzájemnému otírání a čištění.

Při otírání koček dochází k výměně individuálního pachu a vzniká soubor pachů skupiny. Proto kočky dokážou rozeznat každého jedince ze sociální skupiny podle toho, jaký pach vydává. V rámci ustavené skupiny se vyskytují minimální projevy agrese, ale pokud se snaží další kočky zvnějšku lovit v teritoriu skupiny, členky kolonie (obvykle příbuzensky propojené samice) dokážou vystupovat velmi agresivně, aby se zbavily těchto vetřelců, kteří představují riziko pro zdroj potravy a ostatní zásoby.

Čich je první smysl, který kočka používá při příjmu krmiva – pokud potrava nevoní lákavě, kočka se ani nepokusí ji ochutnat. Onemocnění postihující čich, jako jsou zejména poruchy horních cest dýchacich, potlačují apetit u koček – ohřátí krmiva může zesílit jeho vůni, přilákat kočky a zvýšit jejich zájem o krmivo.
Ve veterinární ordinaci kočka necítí žádné známé pachy, a tak je mnohdy velmi vystrašená.
Umytím rukou a utřením vyšetřovacího stolu splníme nejen základní požadavky hygieny, ale take odstraníme pach ostatních zvířat.
Silné dezinfekční přípravky mohou smysly kočky úplně ochromit – před umístěním kočky do klece ji musíme vydezinfikovat a nechat přípravek uschnout.
Pobyt ve veterinární nemocnici může být pro kočku méně stresující, když poprosíme majitele, aby donesl kočce znamý pelíšek nebo pokrývku, na které ráda odpočívá. Obojí totiž vydává pach kočce vlastní. Tato rada platí i pro podložku pro kočku v přepravním boxu.
Poruchy chování spojené se značením jsou u koček časté, ale vždy trvá delší dobu, než je diagnostikujeme a můžeme majitelům účinně poradit. U těchto koček se vyplatí provést vyšetření moči.
Aplikace syntetických feromonů na klinice je smysluplná.
Změny ve známém a uklidňujícím pachu prostředí, na který jsou kočky zvyklé, mohou být pro ně velkým stresem. Jedná se například o použití čisticích prostředků a deodorizérů, nový nábytek, návštěvu lidí či psů nebo příchod cizí kočky přes kočičí dvířka, malování atd. Pokud se vyskytne u kočky porucha chování, je nezbytné se majitele na všechno podrobně vyptat.
Značkování uvnitř domácnosti neznamená, že kočka je „špindíra“, ale je reakcí na změny emocionálního naladění zvířete a často se objevuje ve chvíli, kdy se kočka cítí ohrožena. Někdy se jedná o odpověď na přítomnost nové kočky nebo na změnu prostředí, která kočku ohrožuje.
Majitelé často zaměňují sprejování za nežádoucí močení a obráceně.

Kočky stráví zhruba 4% svého života (nebo 8% času, který neprospí) čištěním. Jejich čistící instinkt je velmi silný a hygiena je pro ně důležitá. Jsou to predátoři – musí být ideálně připraveny na lov a pokud možno, co nejvíce nenápadné. Čištění je zbavuje parazitů a jakékoli látky, která by se mohla rozkládat v srsti a zapáchat. Chlupy kočky jsou vysoce citlivé na pohyb a pomáhají jí získávat informace o dění v okolí, směru větru atd. Čištění také podporuje sociální vztahy a pravděpodobně jde o chování, které rovněž podporuje pohodu zvířete. Kočky spíše pozřou jedy kvůli čištění srsti nebo tlapek, než při běžném krmení či pití.

Špatný stav srsti signalizuje, že kočka se nedokáže správně čistit nebo se čistit nechce – což býva v důsledku problémů se zuby, osteoartritidy, kognitivních dysfunkcí, hypertyreózy či úzkosti atd.

Čištění srsti má také uklidňující a potěšující účinek, proto ho někdy kočky využívají jako přesměrované chování.

Zatímco kočky někdy využívají moč a stolici ke značkování a předávání zpráv ostatním kočkám, jindy mohou naopak exkrementy zahrabat, aby neprozradily svou přítomnost. Kočka je velmi přijemným zvířecím společníkem člověka, protože nezapáchá a obvykle používá kočičí toaletu velmi šikovně, pokud ji majitelé tu možnost dají (je na majiteli, aby zápach toalety odstranil pravidelným čištěním).

Všeobecně platí, že v domácnosti by měla být jedna toaleta na kočku plus jedna navíc, vždy umístěné na různých místech. Tento systém bude fungovat pouze, pokud se toalety pravidelně čistí a jsou na snadno přistupných místech.

Kočky často instinktivně zahrabávají svou moč i trus, a proto platí, že je pro ně (v určitých mezích) lepší hlubší podestýlka. Na základě tohoto doporučení se v domácnosti pro toaletu nejlépe hodí větší nádoba. Výzkumy potvrdily, že kočky dávají při kálení přednost podestýlce o hloubce 3 cm před podestýlkou hlubokou pouze 1 cm. Podobně platí, že nejvhodnější venkovním „záchodem“ pro kočky může být čerstvě zrytá část zahrady nebo cestička vysypaná štěrkem. Kočky se nepohrnou na zahradu s udusanou zemí nebo na místo, kde není žádná zemina a nemohou svoji stolici ukrýt. Kočky dávají přednost měkkým, hráběmi snadno upravitelným substrátům – jílovitá podestýlka.

Mezi důvody, proč kočky přestanou používat vyhrazenou toaletu, patří:

nedostatečný výcvik k použití toalety u kotěte, odstranění oblíbené venkovní toalety, hrozba od jiných venkovních koček, napětí v domácnosti s více kočkami, odpor k místu, kde je toaleta umístěna. Nechuť k podestýlce použité v toaletě, odpor k dané toaletě. Nepříjemné zkušenosti s určitou toaletou, např. špinavá podestýlka, stresující zážitek při použití toalety jako je třeba velký hluk či vyrušení na toaletě (nebo podávání léků).

Kočky upřednostňují pro toaletu místo, kde neloví, nepřijímají krmivo a neprovádí jiné důležité aktivity. Obvykle využívají jiné místo pro močení a jiné pro defekaci. Těmto požadavkům koček by se jejich majitelé měli přizpůsobit. Důležité je dodržet pravidlo, kdy počet toalet se rovná počtu koček plus jedna a zároveň neumísťovat toaletu do blízkosti misky na krmivo nebo do místa, kde je velký pohyb jako je např. chodba domu. Ideální je oddělený a tichý prostor.

Problémy s použitím toalety mohou někdy vypovídat o onemocnění kočky. Pokud kočka trpí bolestí při močení či defekaci, často si spojuje tuto bolest s místem a ne s činností, kterou tam provádí. Jak kočky stárnou, zhoršuje se funkce jejich kloubů, které tuhnou, jsou bolestivé a někdy méně pohyblivé. Kočka pak může mít problémy vyšplhat se na dříve oblíbenou toaletu s hlubokou vrstvou podestýlky a vysokými bočními stěnami.
Kočky se rády krmí a spí dále od toalety, proto nedostatečná velikost klecí na hospitalizaci může ovlivnit příjem potravy a odpočinek.
Kočky někdy dávají přednost určitému typu podestýlky nebo uzavřené či otevřené toaletě.
Pohodlné místo pro močení či defekaci u koček znamená, že je tam příležitost k hrabání a škrábání. Pokud se jedná o podestýlku těžkou, hrubou či se špatnou strukturou nebo zápachem, kočka se dané toaletě raději vyhne.
Toaleta musí být dostatečně velká, aby mohla kočka po obvodu škrábat, otočit se v ní či se při vylučování pohybovat. Tak zabráníme vzniku jakýchkoli problémů.
Kočky někdy odradí podestýlka ošetřená deodorizérem, s přidaným aroma či aplikovaným dezinfekčním prostředkem.
Umístění toalety je pro kočky také důležité.
Počet kočičích toalet v domácnostech s více kočkami nemusí být dostačující.

Kočky jsou přebornice ve skrývani příznaků onemocnění a bolesti. Mají tendenci se v takových situacích stáhnout do ústraní a být tiše, aby nebyly nijak nápadné. Majitelé nemusí vůbec vědět, že kočka trpí.

Kočky nepotřebují společnost dalších koček – dokážou samy lovit, kolik potřebují, samy si připraví pelech a jsou připraveny bránit vlastní teritorium. Zvládnou péči o vlastní hygienu, mají nabroušené drápy, pozorně sledují své okolí a z maléru se mohou dostat díky své pohyblivosti, rychlosti a síle. Jejich volbou při ohrožení je útěk. Pokud kočky žijí společně, netvoří smečky s pevnou strukturou jako psi a ve skupině koček neexistuje dominantní hierarchie. Předpoklad, že kočka potřebuje společnost dalších zástupců svého druhu, je postaven na lidských sociálních instinktech.

Kočky dokážou žít v sociálních skupinách, ale jenom za specifických podmínek jako například polodivoké kočky žijící na jednom statku, nebo pokud se jedná o samice propojené přibuzenskými vztahy. Vždy ale musí být k dispozici dostatek krmiva a možnosti úkrytu pro všechny.

Kočky jsou obvykle nejspokojenější, pokud mohou samy ovlivňovat dobu kontaktu se svými majiteli a ostatními lidmi. Když necháte svou kočku, aby za vámi přišla sama, jste na dobré cestě stát se jejím oblíbencem. Kočky potřebují pro pocit lepší bezpečnosti a jistoty přístup k výše položeným místům a také dostatek úkrytů.

Lidé se někdy domnívají, že kočky nepatří mezi příliš emocionální stvoření, protože nemají velký rejstřík výrazů v obličeji. Ale proto, aby kočka přežila, musí zažívat celou plejádu pocitů včetně strachu, potěšení a frustrace přitom, když poznává své okolí, rychle reaguje na možné zdroje potravy a vyhýba se nebezpečí.

Kočky si uchovávají svoji nezávislost, spoléhají se na svůj důvtip a nikdo jim nemůže nic přikazovat.

Vyrušené či vystrašené kočky reagují rychle – protože ve veterinární ordinaci není možnost uniknout, mohou se uchýlit k obranné agresi.
Nejmenší ohrožení kočka cítí při pomalém, klidném přístupu, snažíme se proto navázat oční kontakt a po návázání kontaktu velmi pomalu mrkáme. Kočka , která s vámi navázala komunikaci toto gesto zopakuje. Vyhýbáme se přímému strnulému pohledu a rychlému mrkání. Pokud s námi kočka oční kontakt nenaváže, upouštíme na nějakou dobu od této snahy.
Snažíme se již tak vystresovanou kočku v ordinaci či na hospitalizaci dále nevyděsit nepřijemnými zvuky a rychlými pohyby.
Fixace za zátylek nebo hrubá manipulace dokážou u kočky vyvolat strach a paniku.
Jedna nepříjemná zkušenost v ordinaci dokáže ovlivnit chování kočky i při dalších návštěvách.
Vyděšená kočka má často tendenci uniknout, proto je důležité zabezpečit okna i dveře.
Kočky dokážou výborně maskovat příznaky bolesti nebo zranitelnosti. Majitelé si mohou všimnout, že s kočkou se něco děje, ale netuší, jaký význam mají pozorované změny. Příznaky stoupajícího vzrušení mohou být jemné.
Kočky se mohou rozhodnout být na lidech nezávislé a vyhýbat se kontaktu s nimi.
Kočky nemusí mít spřátelenou kočku – často jsou spokojeny s životem o samotě.
Sdílet teritorium s další kočkou je často stresující.
Mít omezený pohyb může být pro kočku nepříjemné a mazlení také nemusí být jejím koníčkem.
Obrazové vjemy, zvuky a pachy běžné v dnešních domácnostech mohou kočky vyděsit.

Jako všichni savci i kočky se dokážou rychle učit. Poslušnost k majitelům není znakem inteligence!

Emoce a chování koček se někdy mění velmi rychle. Kočky, které jsou vyrušeny nebo vystrašeny, dokážou reagovat okamžitě.

Rutinní program a předvídatelnost prostředí snižuje u koček stres a dokáže zlepšit jejich kvalitu života.

Změny v rutinním chování, například delší spánek nebo vyhýbani se kontaktu s lidmi, jsou způsobeny emocionálním naladěním kočky nebo mohou doprovázet zdravotní problémy.

Udržování osobní hygieny je pro kočky velmi důležité. Pokud se kočka nedokáže čistit nebo k tomu nemá příležitost, jedná se o potenciálně stresující situaci.

I když některé kočky jen obtížně svolí k životu s jinou kočkou v jedné domácnosti, většina koček ocení lidskou společnost, většinou za předpokladu, že se již jako koťata pohybovaly v přítomnosti člověka. Velmi důležité pro další chování koček a jejich pohled na život jsou zkušenosti získané během prvních dvou měsíců po narození. Kočka, která pohodlně dříme v obývacim pokoji, se ve skutečnosti v mnoha ohledech příliš neliší od zvířete žijícího zcela nezávisle a svobodně v přírodě. Rozdíl je pouze v tom, že žije ve společnosti člověka.

Během prvních týdnů života si koťata osvojují svou sociální identitu a učí se, jak přijímat potravu. Jakmile je matka odstaví a přestanou sát mléko, učí se konzumovat nejprve mrtvou a později živou kořist. Postupně se koťata naučí, jak lovit a zabíjet, aby mohla přežít. V domácích podmínkách kotě také cvičí lovecké instinkty. Jde o veškeré zápolení, honění a vrhání se, které koťata většinu času nacvičují. Při hře s kotětem s pomocí hraček či jiných předmětů, pomáháme jejich rozvoji, stejně jako matka nebo sourozenci.

Až do věku dvou měsíců po porodu kotě velmi rychle získává informace o svém prostředí a o utváření sociálních vazeb. Výzkumy, které sledují kvalitu i množství interakcí v tomto citlivém období ukazují, že správně provedená socializace přináší obrovské výhody. Koťata ve věku dvou až sedmi týdnů, která se setkala a hrála si alespoň se čtyřmi různými lidmi, si dokážou vytvořit více sociálních vztahů k člověku než zvířata, která tímto společenským výcvikem neprošla. Pro socializaci je důležitý kontakt s ženami i muži, staršími i mladšími lidmi. Hra by měla probíhat po krátkou dobu, zato ale velmi často.

Socializace není jen o kontaktu s lidmi, koťata se musí naučit žít v domácnosti. Zkušenosti se zvuky, dětmi, psy, vysavačem, různými místnostmi a dokonce i s cestou autem umožňují koťatům si uvědomit, že není třeba se všeho bát.

Jak koťata rostou, vytvoří si rysy osobnosti, které jsou do určité míry podmíněny genetikou, částečně zkušenostmi ziskanými po narození a pak také okolím i způsobem, jak se k nim chovají ostatní.

V průměru kočky pohlavně dospívají ve věku devíti měsíců, může to být ale i později nebo naopak dříve podle toho, v jakém období roku se kotě narodilo. Od tohoto období života až do plné sociální dospělosti, která nastává ve věku od 18 měsíců do čtyř let, v průměru však ve dvou letech, osobnost kočky prochází postupnými změnami a začíná vykazovat teritoriální chování. V některých případech se charakter kotěte mění, od společenské a odvážné kočky k větší individualitě, soběstačnosti a opatrnosti.

V tomto období života si kočka opravdu začne vážit svého teritoria a také možnosti žít jako samostatné a nezávislé zvíře. U kocourů v divočině či polodivokých koček dochází k postupnému odčlenění se od široké skupiny přibuzných koček, ve které byli vychováni. Pro majitele koček je toto období často plné obav a starostí, protože mladá kočka se toulá stále dál od domova a dochází ke konfliktům s dalšími kočkami. Je to chvíle, kdy majitelé ocení význam kastrace pro zastavení toulek u koček.

Polodivoké kočky potřebují jiný, opatrný a dobře naplanovaný přístup, protože manipulace s nimi není lehká.
Kočky hůře zvládají stres spojený s činností člověka a lidské prostředí, jestliže neprošly dobrou socializací. Ustrašené kočky vyžadují opatrné zacházení a hospitalizované kočky tohoto typu potřebují klec s hlubší podestýlkou, kde se mohou schovat, aby se uklidnily a začaly přijímat potravu.
Rozhodující období pro správnou socializaci je do věku 8 týdnů. Personál naší veteriny dokáže poradit chovatelům/majitelům koček, pracovníkům útulků, kteří na veterinu chodí, jak správně provádět socializaci koťat, aby z nich vyrostly sebejisté kočky.
Kočky mají svou jedinečnou osobnost a ne všechny kočky udržují přátelské a společenské vztahy s člověkem.
Existuje hranice toho, co lze dokázat u nervózního kotěte, které neprošlo správnou socializací.

V předchozí části textu jsme rychle prošli základy chování koček a jejich projevů v domácnostech i na veterinárních klinikách.

Na základě těchto informací nyní můžeme začít popisovat způsob veterinární péče o kočky, který je pro ně co nejméně stresující a pokud možno přatelský.

“Veterina, kde se kočky cítí jako doma” podle ISFM

Naše Veterina VeMaP je ke kočkám opravdu přátelská, a splňuje tři důležité předpoklady:

Za prvé, a to je zásadní, rozhoduje přístup a postoj celého personálu veteriny ke kočičím pacientům a jejich majitelům – všichni jsou naladěni na kočičí vlnu! Mimoto je důležité, že celá veterina přistupuje aktivně ke komunikaci s klienty.

Za druhé se celý tým neustále vzdělává a jsme dobře informováni o novinkách v oblasti interní medicíny a chirurgie koček včetně celkové péče o kočky. Na naší klinice jsou zavedena pravidla umožňující stálé sledování klinických výsledků našeho pracoviště a podporujeme snahu o zlepšování tam, kde je to nezbytné.

Za třetí je důležité, že vzhled a rozvržení místností veteriny, vybavení, zařízení a nástroje odpovídají co nejlepší péči o kočičí pacienty.

Všechny tři uvedené předpoklady jsou nesmírně důležité a jen splněním všech tří můžeme dosáhnout vytvoření veteriny, kde se kočky cítí jako doma a zároveň dostávají péči na nejvyšší úrovni.

Umět správně přistupovat ke kočkám znamená zvládnout několik věcí. Někteří lidé oplývaji větší empatií ke kočkám a dokážou s nimi zacházet klidným, uvolněným způsobem. Pro jiné to není přirozené ani snadné, to ale neznamená, že by se přatelský postoj a přístup ke kočkám nedal naučit.

Základním bodem je co největší porozumění jejich chování! Pokud kočky opravdu pochopíme, výrazně nám to pomůže. Stejně důležitý je klidný přístup k nim, založený na filozofii, že méně znamená více, jak při fixaci tak při zacházení s kočkami. Navíc se vyplatí mít ohledy i k majiteli kočky, protože si musíme uvědomit jaké problémy a těžkosti mu způsobilo vůbec kočku na veterinu dostat

Na naší klinice máme:

Personál, který chápe majitele koček a je si plně vědom, jak složité je kočku na veterinu přivézt.
Celkově vlídnou atmosféru pro kočky.
Tým, který ví, jak se chovat ke kočkám i co dělat v jejich blízkosti.
Personál, který rozumí chování koček, dokáže si všimnout jejich specifických potřeb a podle nich přizpůsobit své reakce.
Tým který to s kočkami umí. Základní pravidlo přístupu ke kočkám říká, že všechno by mělo probíhat s minimálním možným stresem, a proto je fixace silou používána jen v případě absolutní nezbytnosti.
Personál schopný aplikovat principy přátelského přístupu ke kočkám ve všech oblastech péče o ně i jejich majitele.
Tým, který propaguje co nejkvalitnější preventivní zdravotní péči u koček.

Pro kočky a jejich majitele nemůže být horší okamžik než návštěva veteriny, kde zaměstnanci působí dojmem (ať už úmyslně nebo neúmyslně), že je kočky nezajímají nebo kočkám nerozumí.

Chapavý postoj celého nešeho týmu a snaha udělat pro kočky na klinice to nejlepší je základem, ke kterému přiúpojujeme spoustu, často drobných, změn ve vzhledu interiéru veteriny, při zacházení s kočkami a provaděných zákrocích, vše s cílem poskytnout kočkám a jejich majitelům přátelské služby.

Je pro nás důležité mít tým lidí pozitivně naladěných ke kočkám a chápající jejich potřeby jak během vyšetření na veterinární klinice, tak v běžném životě a také tým, který se dokáže vcítit do situace majitele kočky

Rozumět kočkám a znát jejich specifické potřeby při návštěvě veteriny je stejně důležité, jako umění pochopit jejich majitele. Pro spoustu majitelů je samotná cesta s kočkou na veterinu velmi dramatickým okamžikem. Musí nejprve kočku chytit, potom ji dostat do přepravního boxu, odnést ji mimo její přirozené prostředí a teritorium, často ji i převážet autem a nakonec ji přinést na veterinu. Pro většinu koček to představuje velmi stresující zážitek, což bez výjimky znamená rozrušení a často vyčerpání i pro klienty. Velmi nám pomáhá, že celý tým Veteriny VeMaP chápe obtíže spojené s návštěvou ordinace s kočkou a snažíme se majitelům jejich zkušenosti zpříjemnit.

Často je prvním člověkem v kontaktu s majiteli ten, kdo zvedne telefon a domluví s nimi návštěvu na klinice. Vhodný́ přístup ke klientům se pozná mnohem dříve, než je kočka donesena do naší čekárny. V této fázi lze udělat spoustu drobných věcí tak, aby jste se , co by klienti, cítili klidně a očekávali, že se bude jednat o „pohodovou“ návštěvu.

Správná příprava na příchod vaší kočky nám zabere trochu času, ale je to investice, která se tisíckrát vrátí. Představuje základ dobrého vztahu, který nám pomůže při následném klinickém vyšetření kočky. Poradíme-vám – majitelům nejvhodnější způsoby, jak dostat kočku na veterinu a příliš ji u toho nerozrušit, pomůžeme nejenom kočce, ale i vám. Na kočku působí během cesty mnoho stresujících vlivů: cizí prostředí přepravního boxu, neznámá cesta autem, cizí pachy, pohledy a zvuky na cestě i při pobytu na klinice, neznámí lidé i zvířata, což je pro kočku hrozivé a strašné.

Následuje kontakt a vyšetření od neznámých lidí, v neznámém prostředí, možnost provedení složitějších a nepříjemných vyšetření či nutnost hospitalizace

Tyto zážitky jsou silným stresem pro každou kočku. Kdokoliv z našeho týmu vám poradí jak převoz kočky nejlépe zvládnout, jaký přepravní box vybrat a jak zajistit bezpečnost kočky během přepravy:

Přepravní box by měl být pevný́, bez možnosti útěku, snadno přístupný jak pro kočku, tak pro majitele i personál veteriny. Kočka ale v těchto boxech nemá prostor, kde by se schovala, a proto se vyplatí box částečně zakrýt pokrývkou.

Pokud musíte přinést více než jednu kočku, je lepší je dát do samostatných přepravních boxů, aby nedošlo pod vlivem stresu k projevům obranné agrese. V případě, že kočky spolu jinak výborně vycházejí, lze boxy mít blízko sebe.

V ideálním případě považuje kočka přepravní box za běžnou součást nábytku v rámci svého domácího teritoria. Box pak není ztělesněním stresující cesty na veterinu. Vhodným řešením je používat přepravní box v domácnosti jako jedno z míst ke spánku nebo odpočinku. Pokud to není možné, vyplatí se kočku naučit ho používat i několik dní před plánovanou návštěvou veteriny. Jestli budeme kočce nějakou dobu dávat krmivo do přepravního boxu, vytvoříme tak pozitivní spojení mezi zvířetem a přepravním boxem.

Přepravní box by měl vydávat znamý a uklidňující pach. Stačí, když do něj majitel dá kus oblečení osoby, kterou má kočka ráda, nebo trochu podestýlky, kterou kočka používá. Navíc pokud má majitel k dispozici syntetický preparát kočičího tvářového feromonu (Feliway), lze ho nasprejovat na látku, kterou použije na vystlání přepravního boxu nebo jím nasprejovat samotný box zhruba 30 minut předtím, než tam bude umístěna kočka.

Kočky potřebují místo, kde se mohou ukrýt. Pokud majitel zakryje přepravní box během cesty na veterinu například ručníkem nebo dekou, na kterou je kočka zvyklá, nebude zvíře vystaveno takovému stresu.

Zakrytá přepravka je ideální i pro pobyt v čekárně nebo pro přenášení kočky na klinice. Mnohem vhodnější je pro kočky přepravní box, který lze snadno otevřít a zakrýt, než box s neprůhlednými stěnami a pouze malým otvorem v čelní stěně. Z takového boxu je extrémně těžké kočku vytáhnout, pokud se chce ukrývat nebo je vystresována. Boxy se vždy snažíme otevřít než z nich kočku násilím tahat!

Během jízdy autem musí majitel zabezpečit přepravní box buď umístěním do prostoru pro nohy za přední sedadlo, nebo zachycením boxu pomocí bezpečnostního pásu. Přepravní box musí být ve vodorovné poloze.

Majitel by měl řídit opatrně a vyhnout se hlasitým zvukům nebo hudbě! Ke kočce je potřeba mluvit tiše a klidně a sám nebýt nervózní, protože kočky dokážou velmi dobře vycítit napětí svých majitelů.

S přepravním boxem musí majitel manipulovat opatrně a jistě. Například při chůzi na veterinu nenarazit nohou do boxu a snažit se ho mít většinou zakrytý (s výjimkou jedné strany), aby se kočka cítila bezpečně a pohodlně.

Přátelské uvítání spolu s informacemi o provozu veteriny a uspořádání čekárny je pro nás samozřejmostí.

Všichni členové našeho týmu si uvědomují, jak jsou kočky citlivé na různé pachy – silná vůně parfému nebo intenzivní pach osvěžovače vzduchu v kombinaci s běžnými zápachy veterinární ordinace, to vše může kočku vystrašit. Je proto nutné dobře větrat a opláchnout předměty po dezinfekci podle doporučení výrobce. Kdykoli je to možné, používáme dezinfekční prostředky bez intenzivního pachu.

Chápeme citlivost koček na zvuky a zrakové vjemy – kočky mají mnohem citlivější sluch než lidé nebo psi a to musíme vzít v úvahu, nevystavujeme kočky zvukům či zrakovým vjemům, které u nich zbytečně vyvolávají paniku.

Uvědomujeme si, že kočky jsou mimo svoje známé teritorium. Zatímco určitý počet koček dokáže dobře zvládnout situaci, kdy se dostanou mimo svůj znamý prostor, pro většinu koček se jedná o velmi nepříjemnou a stresující zkušenost. Už jenom fakt, že vnímáme stres, který kočka zažívá a reagujeme odpovídajícím způsobem (jemný, empatický přístup, oddělení koček od ostatních zvířat, případně od ostatních koček atd.) může významně pomoci.

Používáme difuzéry s kočičím tvářovým feromonem jak v čekárně, tak přímo v ordinaci. Tato látka dokáže potlačit stres u koček, v žádném případě se ale nejedná o náhradu za prostory upravené podle potřeb koček a personál, který kočkám rozumí.

Máme na naší klinice člověka, který funguje jako zastánce koček (Mgr. Renata Fojtíková) a snaží se poskytovat všem členům našeho týmu informace o kočkách a podporovat péči o ně. Je to velmi přínosné jak pro veterinu, tak pro majitele koček. Úspěch závisí na tom, jak kočkám rozumíme, jestli si k nim vytvoříme spravný přístup a získáme sebedůvěru při zacházení s nimi. Mgr. Renata Fojíková je ten, kdo vždy prosazuje kočičí pohled na věc – „jak se na to budou tvářit naši pacienti – kočky.“

Správné zacházení s kočkami je rozhodující. Kočky jsou obvykle citlivé na kontakt s cizími lidmi, nebo na neobvyklé situace a někdy není snadné pochopit jejich řeč těla. Často je nedoceněna skutečnost, že strach je příčinou agrese a můžeme tak snadno přehlédnout mírné náznaky bolesti nebo stresu.

I u jednoduchých zákroků je potřeba myslet “na způsob koček”, ale mnohdy se tento fakt podceňuje. Jedná se přitom o velmi významný́ prvek. Někteří lidé mají pro kontakt s kočkami speciální vlohy, ale je potřeba, aby se učil a rozvíjel své schopnosti na tomto poli veškerý personál veteriny. Při zacházení s kočkami platí, že „méně znamená více“ – kočky obvykle reagují lépe při minimální fixaci. Mnoho koček je vystrašených, ale když k nim přistupujeme vlídně a neuchylujeme se k násilné manipulaci, kočky se na oplátku nebrání agresivním způsobem. Uchopení kočky za srst na zadní části krku určitě nepatří mezi vhodnou metodu zacházení a nikdy! bychom kočky takto neměli zvedat do vzduchu. Když kočku uchopíme za srst na krku nebo použijeme jinou metodu násilné fixace, je to pro zvíře velmi zastrašující gesto a nejspíš to vyvolá agresivní obrannou reakci.

Ke kočkám vždy přistupujeme uvolněným a uklidňujícím způsobem. Při prvním kontaktu se kočce nedíváme do očí – díváme se mimo, a jen pomalu mrkáme. Pak se pokoušíme navázat s kočkou kontakt – oční kontakt a velmi pomalu zavřeme a zase otevřeme oči. Pokud s námi chce kočka komunikovat, tak toto gesto zopakuje. Pohlazení a mluvení na kočku ještě předtím než ji vytáhneme z přepravky/klece nebo přepravního boxu je ideální úvod, pokud to kočka dovolí. Hladíme kočku rukou na místech, kde se vylučují feromony (nad kořenem nosu a v oblasti před ušními boltci). Nejprve necháme kočku, aby očichala naši ruku a tak odhadneme další reakci před tím, než se pokusíme o fyzický kontakt. Kočka nám pak často položí hlavu na ruce, a toho si velmi ceníme!

Kočka zažívá nepříjemné pocity, když ji posunujete po kluzkém povrchu vyšetřovacího stolu. Standartně používáme měké podložky na povrchu stolu, něco, kde se kočka může zachytit.

Používáme také pracovní oděvy z bavlny – syntetické materiály mají elektrostatické účinky, které mohou kočku vyděsit.

Zacházení s kočkou na hospitalizaci

Mnoho koček příznivě reaguje na kontakt s člověkem. Vždy si najdeme čas a s pacientem si pohrajeme, pohladíme ho (opatrně, zvláště v oblasti hlavy), popřípadě učešeme, podaří se určitě významně snížit úroveň stresu u mnoha hospitalizovaných koček. I tady ovšem platí, že to, co se kočkám líbí, je hodně individuální – některé kočky jsou raději, když si jich nikdo nevšímá a to musíme respektovat a nechat je v klidu.

Zacházíme s kočkami klidně a opatrně a snažíme se rozpoznat, kdy potřebují či chtějí být samy.

Snažíme se dívat na celý provoz naší kočičí veteriny z pohledu koček, zvláště když vezmeme v úvahu jejich citlivý́ sluch a čich.

Při péči o kočky je důležité dělat věci důsledně, předvídatelně a tak, abychom měli situaci pod kontrolou.

Existuje speciálně složená hudba pro kočky, kterou používáme a která velmi tiše hraje v pozadí na hospitalizačním oddělení a má uklidňující účinek.

Před tím než začneme cokoli kočce provádět, dáváme kočce čas, aby si na místo zvykla.

Pokud je to možné v průběhu léčby, dáváme kočkám pamlsky a pokud na ně kočka treaguje pozitivně, vyplatí se pamlsky používat, aby si kočky vytvořily ke klinice kladný́ vztah.

Komunikace mezi klientem a veterinou
Efektivní komunikace mezi veterinou a klientem je jedním z rozhodujících faktorů kvalitní péče o kočičí pacienty. Opět zdůrazňujeme, že komunikace by měla probíhat s porozuměním a empatií a vám – klientům je potřeba poskytnout šanci přispět k jakékoli diskuzi či vyjádřit své obavy.

Klienti se od náz dozví kdo je zodpovědný́ za péči o jejich kočku.

Kdykoli s vámi diskutujeme o možnostech vyšetření a léčby, je důležité, vám otevřeně předestřít všechny možnosti léčby vhodné či dosažitelné pro vaši kočku, vždy poskytujeme přiměřený odhad ceny vyšetření a úkonů, které chceme provést. U každého pacienta, kde náklady na vyšetření nebo terapii přesáhly úvodní odhady, ihned informujeme a co nejdříve a nabízíme příležitost k diskuzi o dalším směru veterinární péče.

Hospitalizovaným kočkám poskytujeme 24hodinovou péči.

Většinu verbálně podaných informací člověk rychle zapomene. Máme manuály ve kterých můžete najít způsoby podávání léčiv u koček (např. aplikace tablet, očních kapek, přípravků typu spot-on atd.) a také možnosti, jak kočku přivézt a odvézt z veteriny.

Obecné standardy veteriny

Čekárna
Velmi nám záleží na tom, jak se u nás vy i vaše kočka cítí. Čekárna je navržená s ohledem na pohodlí vaše i vaší kočky.

V prostorách čekárny může být vaše kočka puštěna bezpečně volně (za předpokladu, že zde již není přítomna další čekající kočka – volně či v přepravce – ale těmto situacím se snažíme předcházet – naším cílem je, abyste byli v čekárně jen vy a vaše kočka).

Okna jsou buď zavřená, nebo jsou otevřené obě větračky a prostor mezi zdí a oknem je poté tak úzký, že se nemusíte obávat úniku vašeho zvířete. Všichni členové týmu jsou poučeni aby do rpostor uzavřené čekárny (z chodby i z ordinace) vcházeli s maximální opatrností a s vědomím, že zde může být vystrašená kočka, která je volně – chystající se k úniku. Vaše kočka může v prostorách čekárny na sedačky i stůl (jen dejte prosím pozor na vaše nápoje), může využít parapet u oken i kočičí strom a také dvě “schovávačky” umístěné ve skřínće pod kávovarem.

Pokud vaši kočku nechcete pustit volně, dejte prosím přepravku na zvýšené místo (na sedačku, křeslo… ne na zem), popřípadě přepravku přikrejte dekou, kterou máte v čekárně volně k dispozici.

Naším cílem je klidné a nepříliš rušné prostředí, ve kterém mohou kočky čekat na vyšetření a nebudou před ním zbytečně vyděšené.

Snažíme se vytvořit atmosféru, v níž se majitelé koček budou cítit spokojeni s péčí o sebe i své zvíře.

Cílem není jen oddělit nějakým způsobem psy od koček.. Kočky nesmí být při čekání příliš rušeny ani lidmi ani jinými zvířaty.

I přimý oční kontakt s ostatními kočkami může být pro zvíře velmi rušivý a stresující,

Ordinace
Naším cílem je mít ordinaci, kde se kočky mohou cítit bezpečně a nebudou rušeny. Jenom tak je můžeme vyšetřit klidně a pečlivě.

Naše ordinace je dostatečně prostorná, aby v ní bylo místo pro veterináře, klienta(y), kočku(y) a sestru bez nepohodlného mačkání. Kočky nemají rády ostré světlo, ale pro důkladné vyšetření je dobré světlo nutností. Jsme si ale vědomi, že to pro kočku znamená stres, proto se snažíme vyšetřovací světlo používat jen na nezbytně dlouhou dobu. Ordinace je zabezpečena proti úniku vaší kočky a i v prostorách ordinace může být vaše zvíře volně puštěno. Nabízíme kočkám i v rámci ordinace soukromí v podobě několika “schovávaček”, ze kterých můžeme kočku kdykoliv pohodlně a bez násilí vyndat.

Všichni členové našeho týmu jsou poučeni a vchází do prostor ordinace s maximální obezžřetností a s vědomím, že se zde může nacházet volně kočka , která je nervoźní. Podlaha a vyšetřovací stůl v ordinaci jsou vyrobeny z materiálů, které umožňují snadné čištění a dezinfekci. Povrch vyšetřovacího stolu zje pokrytý gumovou podložkou (eliminace hluku nerezové oceli) a na ní přidáváme měkou příjemnou podložku, kde se kočka může chytit.

K dispozici máme prostředky k umytí rukou a dezinfekci, abychom se mohli mezi vyšetřením jednotlivých koček dobře umýt a vydezinfi kovat všechny povrchy v ordinaci.

Pečlivě odstranůjeme všechny alarmující pachy od předešlých pacientů tak, že pečlivě utřeme vyšetřovací stůl a ordinaci dobře vyvětráme.

Rozbitné či snadno poškoditelné nástroje máme ve skříňkách – vystrašená kočka může začít běhat po vyšetřovací místnosti, po policích i povrchu stolů a poškodit vybavení ordinace nebo se poranit.

Ordinace nemá malých otvorů nebo děr, ze kterých by bylo obtížné kočky dostat ven.

Používáme syntetický tvařový feromon ve formě spreje nebo osvěžovače, abychom vytvořili pro kočky v ordinaci klidnější atmosféru. Nezapomínejme ale, že sebevětší množství feromonového přípravku nenahradí dobré techniky zacházení s kočkami.

Průběh vyšetření
Cílem vyšetření kočky je získat podrobnou anamnézu, provést celkové klinické vyšetření a spolu s vámi prodiskutovat následující postup léčby pacienta nebo další nutná vyšetření. V průběhu tohoto procesu by měla kočka být co nejméně stresována.

Nejprve je třeba dát kočce prostor pro aklimatizaci v neznámém prostředí. Doporučuje se nechat si alespoň 10 minut času na rutinní konzultaci, abychom mohli uplatnit principy klidného přístupu. Pokud budeme mít více času, určitě se to vyplatí.

Při vyšetření kočky je nejdůležitější trpělivost, opatrný přístup a empatie. I v nejlépe vybavené ordinaci a s nejlepším možným přístupem zůstanou některé kočky velmi rozrušené a kompletní klinické vyšetření se nám na první pokus nemusí podařit. Je lepší být připraven na zdržení, pokud to jinak nepůjde, či dokonce na další návštěvu kočky nebo její hospitalizaci.

Nikdy nevyšetřujeme kočku ve spěchu! Trocha času navíc je v tomto případě nespornou výhodou a je to klasický případ situace „spěchej pomalu“. Vždy se snažíme, aby kočka z přepravního boxu vylezla sama.

Snažíme se být flexibilní a dovolíme kočce, ať si sama vybere – rozhodující je zjistit, kdy se kočka cítí uvolněněji a přizpůsobit místo/polohu/způsob provedení klinického vyšetření každému individuálnímu pacientu. Některé kočky jsou raději vyšetřovány na klíně majitele, jiné dávají přednost místu na podlaze ordinace. Jsou kočky, které se rády při prohlídce dívají z okna, zatímco některé kočky raději sedí v přepravním boxu, nebo se dokonce částečně ukrývaji pod pokrývkou. Snažíme se přizpůsobit preferencím každé kočky, postupujeme jemně a trpělivě. Pokud se to kočce líbí, věnujeme jí spoustu pozornosti, mluvíme tiše a provádíme celé klinické vyšetření tak, aby kočka měla pocit, že ji pouze hladíme.

Sednout si ke kočce na podlahu často pomáhá a někdy se s ní pak manipuluje mnohem snáze. To platí i v případě, kdy musíme provést například neurologické vyšetření.

Některé kočky raději leží, jiné jsou radši, když mohou stát – nejlepší je zvládnout s kočkou většinu úkonů v poloze, která je jí příjemnější. Kočkám také nabízíme pamlsky.

Vždy se snažíme kočku fixovat minimálním možným způsobem a vše provádět ve stylu přátelském ke kočkám. Jakákoli forma přehnané fixace u kočky spouští alarmující obrannou reakci.

Jestli to pomůže, lze vyšetření rozdělit na kratší úseky a mezi nimi kočce umožnit, aby změnila polohu, rozhlédla se kolem apod. Jakmile je u kočky patrný neklid, dáme jí pauzu – stačí i kratký interval, jedno pohlazení nebo procházka po vyšetřovací místnosti či stole.

Dáváme pozor na hlasité nebo náhlé zvuky a také na jasné světlo. Opatrní jsme i se zvuky, které používáme při ošetření – například zvuk šššš zní kočkám jako syčení a je lepší se mu vyhnout. Mluvíme s kočkou klidně, pomalu a tichým, uvolněným hlasem. Nedoporučuje se také dělat náhlé pohyby.

Nezapomínáme, že starší kočky často trpí osteoartritidou, a proto pro ně může být manipulace nepohodlná či bolestivá.

Kočky trpící hypertenzí nebo hypertyreózou jsou mnohdy neklidné a potřebují opatrný přístup.

Nejinvazivnější vyšetření je potřeba udělat jako poslední. Změřit teplotu (pokud je to potřeba) či otevřít dutinu ústní se vyplatí až na konci vyšetření, pokud lze předpokládat, že to pro kočku bude stresující.

Bereme vážně, když majitelé říkají, že nás kočka může pokousat nebo poškrábat.

Ve výjimečných případech narazíme na kočky, které jsou natolik vystrašené, že klinické vyšetření nelze i přes veškerou trpělivost provést. Jedná se o vzácné případy, ale hrubé zacházení spojené s nadměrnou fixací (uchopení kočky za srst na zadní straně krku a přitlačení k vyšetřovacímu stolu atd.) s velkou pravděpodobností celou situaci ještě zhorší a způsobí kočce obrovský stres. Pokud narazíte na takovou situaci, zvažujeme použití sedativ a využijeme případnou sedaci k získání co nejvíce informací (a odběru vzorků, je-li to nutné).

Vždy je potřeba majitelům vysvětlujeme co při vyšetření kočky děláme a co jste zatím zjistili – ať už je to běžný nález nebo patologický. Jen tak můžete pochopit zdravotní stav zvířete a podílet se na jeho uzdravení. Cokoliv hodláte s kočkou udělat – vždy o zamýšleném úkonu dopředu informujeme.

Vážení koček
V ordinaci je nezbytné mít přesné elektronické váhy, používáme pediatrické, někdy lze kočku zvážit i v přepravním boxu. Váhu přepravního boxu potom můžeme odečíst, když bude kočka bezpečně umístěna jinde.

Kočky trpící jakýmkoli onemocněním, které je spojeno s úbytkem hmotnosti nebo ztrátou apetitu, či kočky s nadváhou, jež jsou krmeny speciální dietou, je třeba pravidelně vážit a sledovat jejich hmotnost s ohledem na jejich zdravotní stav. Hospitalizované kočky jsou váženy denně. Je zcela nezbytné vážit kočky před aplikací některých léků (pro zajištění přesného dávkování např. sedativ nebo anestetik).

Zdravé kočky v mladém až středním věku byste měli zvážit při každé návštěvě veteriny, nejméně jednou nebo dvakrát ročně.

Hospitalizace kočky
Všeobecným cílem hospitalizace koček je vytvořit pro ně bezpečné, čisté a klidné prostředí, které přispívá k jejich uzdravení. Péče poskytovaná během hospitalizace je co nejméně stresující, jak pro kočky, tak i pro personál veteriny.

Hospitalizované kočky se často cítí zranitelné a vystresované, proto se schovávají v misce na krmivo, v toaletě, nebo pod přikrývkou.

Před přijetím kočky na veterinu získáváme co nejvíce informací o vaší kočce. Mezi tyto neocenitelné informace patří např. jaké krmivo kočka běžně dostává, včetně množství a frekvence, jaká je obvyklá podestýlka v kočičí toaletě a jaký typ toalety je navyklá používat, jestli je kočka ráda česána (čím a jak často), má ráda hlazení a hru a další důležité informace týkajici se chování. Největším odborníkem na konkrétní zvíře, je vždy jejich majitel!

Pro pohodu koček je důležité rutinní prostředí s běžnými pachy. Doporučujeme majitelům, aby na klinice nechali něco, co vydává pach domova (např. přikrývku či pelíšek, který kočka často používá). Pokud je to nezbytné, vysvětlíme majitelům, že v určitých případech už se jim tato věc nevrátí, ale může výrazně posloužit pro klid kočky. Ukazujeme majitelům, kde přesně bude jejich zvíře ubytované a vysvětlujeme vám, proč boxy vypadají tak jak vypadají a děláme to, co děláme.

Koncepce hospitalizace pro kočky
Absolutní nezbytností je oddělená hospitalizace určená pouze pro kočky. Rozdíl v komfortu a úrovni stresu hospitalizovaných koček na takovémto oddělení oproti společné hospitalizaci se psy je obrovský.

Velmi důležitý je ovšem také způsob, jakým je hospitalizace rozvržena, její velikost a umístění v rámci veteriny, a také velikost a umístění jednotlivých boxů.

Samotná místnost hospitalizace je tichá a klidná a hraje zde velmi potichu hudba , která je komponovaná přímo pro kočky. Pokud potřebujeme hospitalizovanou kočku vyšetřit, vyšetřujeme ji v rámci hospitalizační místnosti, kde máme umístěno i vyšetřovací světlo. Běžné osvětlení na kočičí hospitalizaci je tlumené, nebo využíváme pouze rozptýlené denní světlo.

Hospitalizace je snadno přístupná z ordinace, aby umožňovala transport koček přímo do boxů, bez nutnosti procházet hektickými a rušnými prostory.

Teplota uvnitř hospitalizace se pohybuje v rozmezí 20 – 24 °C. Velmi důležité je také adekvátní větrání místnosti a udržení relativní vlhkosti kolem 35%.

Hospitalizační boxy jsou zhotoveny z pevného nepropustného materiálu, který umožňuje jejich snadné čištění a dezinfekci. Naše boxy nevydávají při pohybu koček žádný hluk. Každý box je vybaven individuálním osvětlením u kterého lze měnit intenzitu světla a používáme výhradně žluté světlo, které je pro kočy příjemnější. Boxy jsou konstruovány tak, aby neumožňovaly útěk pacientů.

Kočky raději pobývaji nad úrovní podlahy, proto nejníže umístěné box máme v bezpečné výšce (90-100 cm od podlahy), která zajistí, že je na pacienta v boxu dobře vidět a lze jej bez problémů z klece vyjmout.

Hospitalizované kočky se cítí být ohrožené a stresované, což často dávají najevo schováváním se v kočičím záchodku, nebo pod podložkou. Malé změny a drobnosti mohou často vytvořit z klece mnohem příjemnější prostředí. Ponecháváme kočkám (pokud nám v tom nebrání jejich momentální zdravotní stav) jejich vlastní přepravky nebo jim nabízíme naše kryté pelíšky (které jsou konstruovány tak, aby se daly pro dalšího pacienta hygienicky vyčistit).

Kočky rády pobývaji na vyvýšených místech, naše hospitalizační boxy jsou dostatečně veliké, ltakže ze dovnitř umístit přepravní box, na který je kočka zvyklá (nebo krytý pelech). Po otevření, nebo odstranění dvířek se kočka může uvelebit uvnitř, nebo na vrchu přepravního boxu (nebo našeho krytého pelechu). Máme hospitalizaci vybavenou klecemi různých velikosti pro krátkodobě i dlouhodobě hospitalizované pacienty. Menší klec používáme pro pacienty, kteří jsou hospitalizováni méně než 24 hodin, jsou ale tak veliké, aby bylo možné do nich umístit kočičí záchod, podložku a misky s vodou a krmením. Mnoho pacientů je hospitalizováno z důvodu rutinních zákroků, jakými jsou kastrace, nebo ošetření zubů. Ačkoliv tito pacienti nebývaji v kleci dlouhou dobu, je třeba, aby se mohli v kleci dostatečně a bez rizika protáhnout při probouzení z anestézie. Kočky, které jsou hospitalizovány déle než 24 hodin, mají k dispozici více prostoru, který jim dovolí trochu volného pohybu.

Minimální rozměry klecí pro kočky (podle Poradního výboru pro medicínu koček (ISFM): (výška x šířka x hloubka v centimetrech)

– Denní pacienti 55 x 60 x 60 (3600 cm2) minimum

– Hospitalizace delší než 24 hodin 55 x 100 x 63 (6300 cm2) minimum

Jako pelíšky používáme pohodlné, teplé, hygienické, měkké podložky poskytující kočičím pacientům měkký povrch.

Boxy jsou dostatečně velké, aby se do nich vešel kočičí záchod. Máme k dispozici různé typy kočičích záchodů, aby bylo možné vyhovět individuálním preferencím kočičích pacientů. Nesavé náplně kočičích toalet máme k dispozici kdykoliv, kdy je potřeba získat vzorek moči spontánním močením.

U některých pacientů je nezbytné udržovat stálou tělesnou teplotu, a proto máme k dispozici k tomu určené vybavení jako ohřívací podložky zakryté ručníkem/dekou (aby nedošlo k popálení u pacientů, kteří se nemohou pohybovat). používáme také sáčky s pšenicí, které se dají nahřát v mikrovlnné troubě, termofory zabalené v ručnících.

Kočičí toaleta a misky na vodu a krmivo jsou v kleci od sebe co nejdále. Pro kočky, které jsou hospitalizovány déle než 24 hodin, a pro hravé kočky máme k dispozici jednorázové nebo snadno omyvatelné/ dezinfikovatelné hračky (zejména pro mladé kočky a koťata).

Misky na vodu a krmivo máme mělké, aby se kočka neotírala svými hmatovými vousy o jejich okraje a misky jsou keramické, aby nenasávaly pachy a byli dobře čistitelné.

V některých situacích, kdy je kočka stresovaná, pomůže stres zmírnit zakrytí (kompletní nebo částečné) dvířek klece pomocí ručníku nebo deky. V takovém případě je potřeba udělat vhodná opatření, aby bylo možné kočku náležitě sledovat.

Hospitalizované kočky je nutné pravidelně kontrolovat a majitel musí být informován o úrovni péče a stavu svého hospitalizovaného zvířete.

V prostorách hospitalizace koček je k dispozici zařízení pro mytí a dezinfekci rukou.

K dispozici také máme prostory pro mytí misek a přípravu krmiva. Prostory k čištění a dezinfekci toalet jsou oddělené to je velmi důležité z pohledu prevence kontaminace infekčními organizmy.

K dispozici máme různé druhy krmiva pro kočky, s možností přípravy čerstvých surovin a jejich uchování v chladu.

Všechny kočky jsou během hospitalizace na klinice označeny – máme zřetelně označené boxy a hospitalizační prokoly i přepravky.

Všechny hospitalizované kočky mají svůj hospitalizační protokol se záznamy o emocionální pohodě hospitalizovaných koček, použitých léčivech, údaje o příjmu vody a krmiva (doba podání, přijaté množství), údaje o defekaci (čas, množství, charakter), močení, hodnocení bolesti, hodnocení stresu, informace o infuzní terapii apod. – hodnocení bolesti

Protokol obsahuje jasné instrukce od veterinárního lékaře, jak často je třeba monitorovat jednotlivé parametry a kdy je třeba aplikovat jednotlivé léky (společně s uvedením dávky a způsobu aplikace).

K dispozici máme vybavení pro poskytnutí kyslíkové terapie. Dále máme vybavení pro koupání, vysoušení a úpravu srsti hospitalizovaných koček

Vybavení také zahrnuje různé druhy infuzních roztoků (krystaloidy i koloidní roztoky), nitrožilní kanyly vhodné velikosti a infuzní sety. Máme také možnost zajistit kontrolu objemu podavaných tekutin, prostřednictvím infuzních pump nebo lineárních dávkovačů. Lineární dávkovače a infuzní pumpy je možné také použít při kontinuálním podávání léčiv.

U koček obecně velmi snadno dochází k dehydrataci, a proto u případů, které vyžadují rehydrataci, nesmí být podávání infuzních roztoků zastaveno. Nicméně na druhou stranu je třeba se vyvarovat předávkování infuzních roztoků, zejména u koček se srdečním onemocněním či akutním selháním ledvin.

Dlouhé nitrožilní kanyly určené k dlouhodobému použití zavedené do v. saphena, nebo do v. jugularis jsou vhodné v případech, které vyžadují nitrožilní přístup po dobu několika dní.

Kontrola infekčních onemocnění a vybavení pro izolaci
Infekční a nakažlivá onemocnění jsou u koček běžná, a jsou-li kočky stresované, je větší pravděpodobnost vylučování infekčních organizmů:

Čištění a dezinfekce hospitalizace koček je prováděna denně. V případě, že jsou kočky hospitalizovány delší dobu, je dobré jim zajistit zdroj známého pachu, podložky, nejsou-li vlhké, ponecháváme v klecích delší dobu.

Přepravní boxy a podložky musí být mezi jednotlivými pacienty řádně vyčištěny a vydezinfi kovány (neplatí pro použití jednorázového vybavení).

K dispozici máme oddělenou izolaci pro kočky s infekčním onemocněním, nebo pro kočky se zoonotickým onemocněním. Izolace je zcela soběstačná s ohledem na vybavení, aby se zabránilo kontaminaci zbytku prostor veteriny a její provoz je řízen zvláštními předpisy.

Výživa hospitalizovaného pacienta
Hospitalizované a nemocné kočky mají tendency k anorexii z důvodu bolesti, stresu, nevolnosti a dehydratace. Nedostatečná výživa je výrazným faktorem, který přispívá k vyšší morbiditě a mortalitě.

Kočky jsou denně zváženy a dvakrát až třikrát týdně provádíme hodnocení jejich tělesné kondice a osvalení. Pokud je to možné, je třeba hospitalizovaným kočkám jako první volbu podávat krmivo, na které jsou zvyklé z domova.

Krmivo podávané hospitalizovaným pacientům je výživne a chutově lákavé – krmiva s vyšším obsahem bílkovin a tuků jsou chutnější, stejně tak jako vlhčená krmiva z konzervy ohřátá na tělesnou teplotu.

Všechny kočky, u kterých se objevuje inapetence, je nutné vyšetřit za účelem odhalení systemových onemocnění, bolesti, dehydratace a nevolnosti. Tyto problémy je potřeba náležitě řešit, ještě dříve než je kočkám nabídnuto krmivo. V opačném případě dojde u koček k rozvoji averze ke krmivu.

Stimulujeme kočky k příjmu krmiva podáváním malých kousků chutného krmiva z ruky. Věnujeme kočkám a jejich krmení dostatek času. Některým kočkám pomáhá sociální kontakt s člověkem – hlazení, mazlení, povzbuzování.

Nabízíme kočkám krmivo častěji v menších dávkách a mezi jednotlivými krmeními misku s krmivem odstraňujeme (např. po hodině).

Zkoušíme kočce nabídnout různé druhy krmiva – víc než dvě je již příliš – nebo zkoušíme jiný druh později.

Zkoušíme také nabízet suchá krmiva, některé kočky jim dávají přednost.

Pokud selžou pokusy s krmivem jako takovým, nasadíme ve vhodných případech stimulant chuti k příjmu krmiva (např. cyproheptadine, mirtazapine).

Raději se vyhýbáme krmení stříkačkou, protože to může vést k vytvoření, nebo zhoršení averze vůči krmivu, a může to mít za následek aspirační pneumonii.

Výživa pomocí ezofageální sondy je zvažována u každého pacienta, který 3 až 5 dní nepřijímá krmivo vůbec, nebo jehož příjem kalorií je nedostatečný.